Obsah

 

2.díl - Záhadná mlha přichází…

 Po několika letech…

„Pane, chtěla bych znovu otevřít případ Ladislava Voříška.“

„Ne, už je uzavřený.“

„Tak já si to vyřeším sama!“ bouchla dveřmi naštvaně Perluše a s dusotem odcházela po chodbě.

„Jsem Perluše Voříšková a zjistím, jak můj otec zemřel.“ mumlala si pro sebe.

Perluše se tedy pustí do vyšetřování, ale příliš se jí nedaří. Navíc jí začínají umírat členové rodiny. Zemře babička, zemře dědeček, zemře teta bratrance z pátého kkolena otcovy babičky.

Dcera se ale nehodlá vzdát. Vydá se na místo otcova posledního výdechu. Prozkoumává místo, kde umíral. Něco jí tady ale nesedí. Kameny, na kterých byla otcova krev byly otočené vzhůru „nohama“. Nevěděla, jestli to byla jasná stopa, ale mohlo by to něco znamenat. Najednou zaslechla podivné zvuky rozléhající se okolím. Byly to neidentifikovatelné zvuky. Ale přesto jí něco připomínaly. Nevěděla co, ale Něco. Začmuchala a ucítila zápach. Už věděla, co to bylo za zvuk. Bylo to PRDĚNÍ! A najednou se snesla těžká smradlavá mlha. Perluše se málem udusila, ale nakonec se jí to povedlo – utekla.

Perluše se ale nechtěla vzdát, cítila v tom něco jiného, něco tajemného, něco úžasného…

 Po několika měsících pátrání…

Perluše žila ve vlastním domě se zahradou. Na zahradě měla jabloň, ale jablka přímo nesnášela. Bylo to od doby jejího mládí. Jednou kousla do jablka, které bylo zhnilé a jeho odpornou chuť nemohla z pusy dostat aspoň týden, ale to jsme odběhli. V ten den prostě Perlušu vedla nějaká tajemná síla a ona dostala chuť na jablko. Vytáhla žebřík a vylezla po něm na vršek jabloně. Na jabloni bylo ptačí hnízdo, v něm spatřila obálku. Perluša je od přírody zvědavá, proto se pro obálku natáhla, v tom spatřila opět podivnou smradlavou mlhu, Perluše se sice bála, ale sáhla po obálce, v tom jí podkouzla noha a ona se i s obálkou zřítila na zem, oklepala se, otevřela dopis, ale v tom omdlela…

Probrala se až v nemocnici a vůbec nic si nepamatovala. Asi hodinu dokonce trpěla utkvělou představou, že je Michael Jackson, nakonec jí to ale vymluvili.

 Za pár týdnů

Perlušin život se nenávratně změnil. Každá věc, které se dotkla, se proměnila v tajemnou mlhu. Dvacátého šestého února v pátek v noci zazvonil telefon. Perluše jej zvedla, sluchátko se začalo měnit v mlhu, ale ještě se z něj stihlo ozvat:  „Ši ši ši ku ku ku.“ Sluchátko se přestalo rozpadat, znovu narostlo. Vlastně vše, co se rozpadlo znovu narostlo. Perluše chtěla poděkovat, ale ze sluchátka se pouze ozvalo: „Tu tu tu tu…“

 

 

1. díl

2. díl

3. díl

4. díl

5. díl

6. díl

7. díl

8. díl