Obsah

 

5. díl - Bratr

,Jsou to únosci a chtějí mě zabít!‘ pomyslela si Perluše. Otevřela oči. „Únosci“ se nebavili o ní, ale o skříni, která patřívala jejímu otci, a ve které se vždycky schovávala, když hrála na schovku. Perluše vstala. „Co to tady děláte?!“ zakřičela. Nikdo si jí ale nevšímal. Perluše jednomu z nich zaklepala na rameno, ale on to nepostřehl. Co jí ale překvapilo ještě víc bylo, že jí lidé procházeli. V tom se pouze pro její oči objevila dobrá vůně a řekla: „Tak ty sis myslela, že se svého úkolu zbavíš? Já jsem ti ten lektvar Sehnala, proto jsi neumřela. Ale teď musíš zjistit více o smrti tvého otce. Tohle je tvá budoucnost – umřela jsi a oni vyklízejí tvůj byt, je ti jenom 30 let a nemáš nikoho, nevdala ses, nemáš děti a rodina a přátele umřeli. Abys to změnila, musíš zjistit víc o smrti svého otce, tak běž a změň svůj osud. Za 5 sekund se vrátíš zpět do přítomnosti.“ A tak pátrání znovu začalo.

Perluše začala uvažovat strategicky a logicky: ,Vždy, když se dostanu blíž, tak omdlím, nebo se nakazím a jednou jsem se tam vůbec nedostala. Přelstila jsem osud, že jsem se převlíkla za bezdomovce, takže by to mohlo vyjít.‘ A tak se Perluše převlékla za reportérku Plesku (bulvárního časopisu) a chtěla vypátrat něco o smrti tohoto slavného horolezce. Nakonec byla ale odhalena, musela se vrátit domů a přijít s lepším nápadem. Doma si uvařila čaj, zatopila v krbu a začala se probírat ve spisech po praprapraprapraprababičce. Dozvěděla se temnou zprávu – má bratra,l o kterém nevěd nikdo, kromě rodičů, kteří ho hned po narození dali pryč. Perluše nebyla smutná dlouho, protože byla silná osobnost. Spíš byla zvědavá a kladla si otázku, jak jen její bratr vypadá. Ve spise byla zapsána i adresa dětského domova a bratrovo jméno. Perluše nezahálela. Nedopila čaj, dokonce si ani neumyla zuby a vyběhla za bratrem, se kterým se tak strašně chtěla setkat. Celá nedočkavá přišla k dětskému domovu, kde e dozvěděla, že bratra si vzala jiná, celkem bohatá rodina. Dali Perluši adresu pod podmínkou, že přemluví telefonní společnost, aby dětskému domovu zavedla telefon za co nejnižší cenu. Perluše se tedy vydala hledat bratra na nově získané adrese. Na této adrese objevila nádherný luxusní dům s fontánkou a bazénem a řekla si: ,Ten bratr se teda měl, žil si jako král‘. Pro jistotu si ale ověřila číslo domu, a zjistila, že se dívá vedle. Vedle stála rozpadlina a Perluše se zasmála: „Ti lidé vevnitř, jestli tam nějací vůbec jsou, asi nemají ani na jídlo.“ Perlušin nos ucítil zase známý pach a tím si ověřila, že je na správné adrese. Vešla dovnitř.

 

 

1. díl

2. díl

3. díl

4. díl

5. díl

6. díl

7. díl

8. díl