Obsah

 

7. díl - K.V. - 3486 – 567

Další den navštívila Perluše svou novou práci. Okamžitě šla pátrat do archivu, probírala se fotkami a spisy, až se dostala k těm, které toužila najít. K těm, které se týkaly úmrtí jejího otce, anebo jiných záhadných úmrtí. Po práci, která nebyla zrovna náročná, šla spát. Ještě předtím se ale dívala na televizi, kdy byl dokumentární film o nějaké staré civilizaci a to jí připomnělo, že by se měla podívat do toho starého domu. Jenže zjistila, že bude muset do práce a nebude mít na zjišťování záhad čas. Navíc jí zbývaly pouze čtyři dny než dům zatopí. Ještě si četla knížku (detektivku), ta ji tak zaujala, že si ji četla ještě deset minut, půl hodiny, hodinu, dvě hodiny… až byly tři hodiny ráno, raději knihu zaklapla a šla spát. Ráno ji probudil budík, ale protože si řekla, že má ještě hodně času, tak zavřela oči, jen na deset minut, a takhle prospala ještě dvě hodiny. Probrala se do krásného slunečného dne, protáhla se, protřela si oči, podívala se na hodiny… ÁÁÁÁÁÁ! Zaspala. Ani se neučesala a vyběhla z domu, aby stihla aspoň svůj poslední autobus a jak to tak bývá, ujel jí přímo před nosem. Aby to do práce stihla, musela jít (spíš běžet) pěšky, protože další autobus jí jel až za dvě hodiny. Perluše se tedy rozběhla do práce, jenže neměla ani mapu, ani kompas, ani buzolu, ani astroláb (něco jako kompas pro středověké mořeplavce), tak se ztratila. ,Asi jsem někde špatně odbočila‘ řekla si Perluše. Otočila se, aby se vrátila a uviděla před sebou zeď. ,Ta zeď tady předtím nebyla‘ pomyslela si Perluše (ona byla od přírody strašně bystrá). Zeď začala sama od sebe, cihla po cihle mizet, zůstal po ní jenom papírek, na kterém stálo: K.V. - 3486 – 567. Vše byl jen sen (opět). Perluše tedy vyrazila do práce (teď už doopravdy). Usedla k počítači a otevřela si první složku, kterou na Ploše uviděla. Zjistila, že je v počítači veliký zmatek a že bude muset vše přeorganizovat. Přejmenovala pár souborů, roztřídila do různých podložek a začala je jeden po druhém pročítat. Vyrušil ji šéf, který hledal nějaký soubor a po přejmenování ho nemohl najít. Perluše se tedy rozhodla, že se svým „jarním“ úklidem v počítači skončí a půjde se radši podívat do archivu. Rozhodla se, že tam taky udělá trochu pořádek a na každou pásku dá štítek s názvem. Na to si ale musela každou poslechnout. Byl to nudný poslech a navíc byla unavená po včerejším detektivkovém maratónu, tak se stalo, že nakonec usnula. Najednou zazvonil telefon, on sice zvonil už dlouho, ale jen v Perlušiných snech. S trhnutím se vzbudila a rozsypala všechny pásky, které měla na dosah.

‚No výborně! Teď to budu muset uklidit‘ řekla si Perluše. Všechny pásky posbírala na hromadu a s plnýma rukama se rozhodla je znovu roztřídit. Jenže když šla k bednám s páskami, zakopla o místní potulnou kočku, spadla a pásky jí vypadly z rukou. Zůstala jí v ruce jen jediná. Páska, na které se pohupoval štítek „K.V. - 3486 – 567“

 

1. díl

2. díl

3. díl

4. díl

5. díl

6. díl

7. díl

8. díl